Asi jako mnoho jiných modelářů jsem si vždy přál mít nějaký model, se kterým bych mohl létat jen tak třeba na zahradě, ale nejlépe doma v bytě. Jako představa k tomu sloužil nejlépe vrtulník. Ale když člověk zjistí, co to obnáší, jak je to složitý mechanismus a v neposlední řadě kolik to stojí, představy se zase rychle rozplynou.
Modelářský sen se však s pokročilou technikou znovu přiblížil skutečnosti, když se nyní začaly objevovat mini vrtulníčky, tedy spíš jako hračky, které však létat po místnosti ale dovedou. V diskuzi na Mojehobby1 a Mojehobby2 se objevila zmínka o opravdové miniatuře vážící 10g a sice vrtulníčku PicooZ. Jelikož cena i s vysílačem, tedy přesněji dálkovým ovládáním (IR) činila i s poštovným 990 Kč a bylo právě před vánocemi, tak kliknutím na objednávku přes internet bylo rozhodnuto.
Balíček přišel hned na třetí den. Následovalo nedočkavé rozbalování a obhlídka celé zásilky. Opatrně jsem vyndal vrtulníček, který se vešel do dlaně a také miniaturní vysílač. No jo, a kde je nabíječka? I když manuály nesnáším, tak jsem si ty dva listy přece jen přelouskal. Představte si, že ona LiPol baterie ve vrtulníčku se nabíjí přímo z vysílače, bez zdroje. Takže už chybělo jen 6ks tužkových AA baterií do vysílače, které nejsou součásti balení a jde se na věc. Na začátek jsem použil obyčejné tužky za 7 Kč.
Nabíjecí kablík z vysílače s miniaturním konektorem jsem zapojil do vypnutého vrtulníčku. Dle návodu se měla rozsvítit zelená led. Jelikož se tak nestalo, zkusil jsem vysílač zapnout. Rozsvítila se nejen zelená, ale i červená, která signalizuje zapnutý stav vysílačky. Nechal jsem nabíjet a odešel si po své práci. Asi po 20 minutách jsem šel vše zkontrolovat, ledka už nesvítila žádná. Zelená přestane svítit po nabití accu a červená zhasne po 8 minutách klidu vysílače. Vytáhne se konektor, zapne se vypínač na vrtulníčku, kde začne uvnitř modře problikávat ledka. Vypne a znovu se zapne vysílač. Všimněte se že je to opačný postup, než jsme my modeláři zvyklí. Nejprve se zapíná model a až pak vysílač. Není třeba žádné sestavování, jen vytrimování (pod pravým knyplem) a vyvážení samotného modýlku.
A nyní vzhůru, levý knypl je plyn, tedy rotor a pravý otáčení doprava a doleva. Pomalu jsem začal přidávat, až se vrtulníček zvedl. Začal se otáčet kolem své osy, to jsem pomalu korigoval pravým knyplem. Bylo to dosti nekoordinované, ale nadšení nebralo konce. K zásilce je přibalena jedna náhradní, malá, ocasní vrtulka a tři stříbrné dovažovací obdélníčky.
Ty jsem postupně nalepoval na špici vrtulníčku, abych docílil pohybu vpřed. Zdálo se mi to však ještě málo a tak jsem na tyto obdélníčky ještě přitiskl kuličku plast.gumy. Teď to bylo ono, pomalu jsem si začal zvykat a pohyby vrtulníčku se už začaly podobat dokonce letu. Následovalo další a další nabíjení a další a další lety….
Krátké video (7,7Mb)
Asi po 15. letu se při nabíjení zelená ledka po zapnutí vysílače už nerozsvítila, proto jsem zkoumal, zda jsou tužky KO nebo nedoléhající kontakt. Vypojil jsem konektor a znovu zapojil. A ejhle zelená opět začala svítit a vrtulníček nabíjet. Další nabíjení se chovalo stejně. Vysílač musel být zapnutý, jinak nabíjení nenaskočilo. A to je známka toho, že vysílačové baterie jsou již vybité.
V popisu se také praví, že stáčením doleva může vrtulníček couvat a opačně zase letět vpřed. Toho jsem však nedocílil. Přidáním závaží na předek se vrtulníček pomalu pohybuje vpřed.
A to je zatím vše. Uvažuji o koupi tužkových aku, takže další zkušenosti přidám následovně.